21. 11. 2014

Expedice Brazil - 2. prispevek

Zdravime podruhe z Brazilie. Naposled jsme se Vam ozvali, kdyz jsme tvrde makali na prvovystupu na Pedro Caro.











Prisel den, kdy jsme se rozhodli pro strategii, ze David s Pepinem a Lukasem brzo rano vyjumaruji do nejvyse dosazeneho mista a ja s Fidem zacneme lezt ze zeme a vecer dolezeme ke klukum pomuzeme jim s vrcholovym utokem.

Odpoledne vsak prisla takova tropicka bourka, kterou nikdo z nas jeste nikdy nezazil. Behem male chvile a za silneho vetru na horu spadlo obrovske mnozstvi vody, ktera ve spodnich castech steny tvorila pul metru hluboke reky, ve kterych jsme museli vsichni utikat ze steny.
Po teto udalosti a spatne predpovedi se Pepa s Jesterem a holkama rozhodli, ze odjedou napred do sportovni oblasti Serra do Cipo a ja s Fidem a Lukym jsme se rozhodli, ze pockame az prejde spatna perioda pocasi a budeme se moci pustit do RP prelezu zbyvajicich delek a dovrtani posledni casti steny. Museli jsme cekat dalsi dva dny nez se pocasi umoudrili a po destive noci jsme to riskli a dali se do vrcholoveho utoku.



Lezeni na Caro je neprijemne, casto drolive a v cele ceste neni ani jedno misto, kde by se dalo padat na pohodu. Cela stena vice ci mene lezi, takze spadnout do rajbasove rasple se nikomu vubec nechtelo, i kdyz Fidovy se to podarilo a zada mel pekne sedreny. Lezeni tezkych delek je v teto ceste totalni psycho.
Tezke rajbasove kroky s nejistymy drolivymy stupy a chyty, kde 3m nad hakem nikdo nechce spadnout. Cesta ma 2 vaznejsi delky, ale dalsi polovina cesty, ktera je jistena po friendech je sice lehci klasy, ale po vylezeni techto delek jsme jiz tyto delky lezt nemuseli. Nebezpecne a nejiste lezeni v plotnach a koutech, kde friendy drzeli jen malo kdy.

No kazdopadne to bylo vyborne rozhodnuti, protoze se nam k veceru podarilo prorazit na vrchol a zanechat tak v Pancasu prrvi evropskou cestu, ktero jsme nazvali Obrigado Amigos. Cesta ma 630m, 12 delek, jednu delku za 7c, jednu za 7b+ a ostatni lehci delky okolo stupne 6a.


Uspech jsme samozremne pekna oslavili s Fabiem a jeho bratrem Claudiem. Cesta ma nazev Dekujeme kamaradi prave proto, protoze cely nas pobyt v Pancasu byl plny pratelstvi, velkeho dobrodruzstvi a nahherne prirody. Spat mezi opicemi, obrima ropuchama, papouskama se cloveku jen tak nepostesti. K tomu vsude okolo roste vechno tropicke ovoce, ktere si dokazete predstavit a vy jen dete okolo a utrhnete si kokos, nebo ananas. 
S hlavou plnou Capirini rano balime a odjizdime za ostatnima do Cipa. Timto me vypraveni konci a predavam slovo dale Editce. Ahoj a jeste jednou se Vam ozveme z Ria, kde planujeme prozit posledni zbytek tohoto krasneto tripu.

Po dvou tydnech stravenych v Pancasu se konecne presouvame do lezecke oblasti Serra de Cipo. Pobyt v Pancasu byl pekny, ale pro me bez lezeni. Takze jsem se moc tesila do Cipa. Z Pancasu do Cipa je to 600km. Doprava autobusem je tu luxusni, ale draha - asi jako vse. Oproti Cesku je tu 2x draz. Po ceste do Cipa nam ujel autobus. V 10 vecer jsme stali na autobusovem nadrazi v Sao Gabriel. Z uspornych duvodu jsme se rozhodli noc preckat tam. Nastesti nam hodny pan, ktery hlidal pres noc nadrazi, poskytnul k prespani damske toalety. I pres odporny smrad jsme usnuli. Rano jsme si zarizovali nahradni autobusove spojeni. Neni tu vubec snadne se domluvit. Nikdo (krome lezcu) neumi ani pipnout anglicky. Snazim se tu domlouvat alespon s moji spatnou spanelstinou a samozrejme rukama a nohama. Po dvou dnech narocneho cestovani jsme dorazili na misto


Spat na divoko se tu neda, tak jsme se ubytovali v kempu.Pruvodce na tuto oblast je uz vyprodany, takze jsme prvni den lezli vse, co se nam libilo. O teto vapencove oblasti jsem se docetla, ze je to jedna z nejlepsich v Brazilii. Moc se mi tu libi. Je tu nekolik sektoru - lehke i tezke. Kazdy si tu vybere. Jedine minus je to, ze starsi a hodne lezene cesty zacinaji byt oklouzane. Ty nejstarsi cesty jsou tu uz pres 20 let. Kdyz jsme sli dalsi den do skal, potkali jsme mistni lezce. Provedli nas sektorama, ukazali nam cesty a nabidli nam ubytovani u nich doma. Vzdy kdyz prijedu do nove oblasti, tak me bavi lezt co nejvice cest na onsight.
Ten den jsem dala 6 cest do 7c. Dalsi den rano dorazil Ondra, Fido a Luky - co my jsme byli tady, tak oni dodelavali prvovystup v Pancasu. Ten den jsme meli restday. Vyrazili jsme pesky k vodopadum Farofa. Krasne misto. Vykoupali jsme se v nich a vyrazili zpatky. Ten den jsme nachodili 30km. Po tomto vylete me bolely dva dny nohy. Dalsi lezecke dny byly uspesne. Ja a Ondra jsme vylezli 8a+ a Fido 7b.


Dnes mame restday a mame v planu si pujcit kola a jet na vylet.

Ahoj priste.




Žádné komentáře:

Okomentovat